TYTTLŮV a METTERNICHŮV BÝKOV v SELSKÉM BAROKU
TYTTLŮV a METTERNICHŮV BÝKOV v selském baroku, LÉČIVÉ HROMNICKÉ VITRIOLOVÉ ČERVENÉ JEZÍRKO.
Znovu se setkáváme v objektech METTERNICHOVA PANSTVÍ. V budoucnu si povíme také něco o pověstech a dalších zajímavostech z PLAS a jeho okolí. Podívejme se však nyní na citlivě zrekonstruovaný a památkově chráněný objekt, - jeden z mála velkých statků postavených v selském baroku - BÝKOV. Přesněji řečeno jde o klasické baroko, pouze s určitými rustikálními prvky. Původně se v místech rozkládala stará ves stejného jména, která byla v majetku kláštera PLASY. Tu však dal činorodý opat v roce 1702 zrušit a na jejím místě přikázal zřídit hospodářský dvůr, na němž klášter hospodařil ve vlastní režii. Takových dvorů měl plaský klášter více. Rentovaly se, a z našeho hlediska měli význam i výrazný estetický a bezesrotu obohatily barokní krajinu severního Plzeňska. Tento dvůr byl postaven v r.1703 Svatým řádem cisterciáků pod tvůrčím úsilím opata Plaského kláštera Evžena Tyttla. V době Josefínských reforem byl klášter plaských cisterciáků v roce 1785 zrušen a jako majetek připadl Náboženskému fondu, od nějž jej vydražil proslulý kníže METTERNICH. Jeho potomci statek vlastnili až do 20.let 20.století. Nehospodařili však na něm, nýbrž jej pronajímali různým nájemcům. Předposledním vlastníkem byl tedy kancléř Václav Kliment, kníže METTERNICH. Pokračování........
HROMNICKÉ VITRIOLOVÉ ČERVENÉ JEZÍRKO - se nachází u HROMNICE. Jezírko je přírodní památkou s rozlohou 2 ha, o šířce 130 m, délce 190 m, hloubce 18 m. Vzniklo 60 metrů pod úrovní okolního terénu závalem odvodňovací štoly krátce po zastavení težby břidlice. Voda jezírka je slabým roztokem kyseliny sírové, je proto sterilní a bez života. Sloučeniny železa dodávají jezírku červenou barvu. V okolí jezírka jsou šedé haldy, severní a jižní stěna jezera jsou zajímavé pro biology jako extrémní stanoviště. Roku 1975 bylo jezírko s okolím na ploše 12,2 ha vyhlášeno přírodní památkou. VÝROBA VITRIOLU: - Jezírko je památkou na těžbu brřidlice, která je zmiňována již roku 1578. Od středověku sloužila břidlice k výrobě kamence, ketrý byl používán jako bělidlo v textilní výrobě. Na začátku 19.století byla objevena možnost z hromnické břidlice získávat dýmavou kyselinu sírovou, lidově zvanou VITRIOL, a v chemickém průmyslu také OLEUM. Od roku 1807 se naplno rozjela výroba OLEA pod vedením podnikatele J.Davida Starca, který hlubinnou těžbu nahradil povrchovým lomem. OLEUM bylo získáno drcením vytěžené břidlice na několik centimetrů velké kousky, které byly složeny na 7 - 20 m vysokých haldách stojících na nepropustném jílovém podkladu. Haldy byly pro urychlení zvětrávání kropeny vodou přiváděného z lesa Veselce. Voda obsahující síran železitý a hlinitý byla zachytávána do kádí, zbytek se pálil v pecích. Náročný postup se však vyplácel - dýmací kyselina sírová v té době byly jediným známým rozpouštědlem rostlinného barviva indiga a hromnická výroba byla jediná na světě, na zdejší výrobě byl závislý anglický i německý průmysl. Oleum bylo také používáno k výrobě fosforu a k čištění minerálních olejů. V Anglii však objevili levnější syntetický způsob výroby OLEA a hromnická výroba začala upadat, až v roce 1896 těžba zcela skončila. Několikráte se během 20. století uvažovalo, že by opuštěný prostor jezírka posloužil pro skládku odpadu. Zatopený lom a mrtvé jezírko s obsahem kyseliny sírové, je bývalý břidlicový lom u Hromnice. Jílovitá břidlice, která se tu těžila je prekambrického stáří, asi 800 milionů let stará. Důležitý je ovšem jemně rozptýlený pyrit, který byl podstatný právě pro onu výrobu kyseliny sírové. Pár metrů od jezírka stojí sousoší svatých Johana, Jakuba a Krista, nechal ho postavit majitel dolu, když tu tragicky zahynuli dva horníci. Původně chtěl vybudovat kostel, místní ho ale přemluvili, aby raději financoval stavbu školy, - a tak se horníci modlili pouze k sousoší.